(s) Češkou v Malajsii

10.5. 2020 Jana Klimánková 1134x

Proč právě Malajsie

Za vše může dnes už kamarádka Lenka. Kdybych nesledovala FB stránku Češka v Malajsii, asi by mě dovolená v Malajsii ani nenapadla. A nakonec mě Malajsie nadchla natolik, že tam chci zpátky a na daleko delší dobu než 3 týdny, které jsem tam strávila teď.

Lenku sleduji cca 2 roky, od dob kdy se ještě její FB stránka jmenovala „Na cestách za sny“- Postupně procestovala několik zemí jihovýchodní Asie – Malajsii, Thajsko, Vietnam, Barmu, Laos, Kambodžu, Singapur, Indonésii (Sumatru) a nakonec se usadila právě v Malajsii, na malém ostrůvku Langkawi, který si zamilovala (vůbec se jí nedivím).

Svůj blog a FB stránku přejmenovala na Češka v Malajsii a začala psát o životě v Malajsii a zajímavostech a tipech na cesty (nejen) ve svém novém domově. Kromě toho nabízí privátní výlety a pomoc s organizací dovolené těm, kteří si chtějí Langkawi/Malajsii užít v klidu a bez starostí.

A tak bylo víc než jasné, že když už jsem plánovala delší pobyt v Asii, nemohla jsem Malajsii vynechat. Už v březnu 2019 jsem tedy Lence napsala, že ji za rok (březen 2020) navštívím. Lenka mi tehdy odpověděla, že neví co bude zítra, natož za rok, ale že se těší a doufá, že slovo splním a dorazím. Já před rokem „věděla“ co bude za rok. Vezmu si v práci 2 měsíce neplaceného volna a strávím je v Asii. Část na Srí Lance a část v Malajsii. Z Malajsie pak odletím zpět do Prahy a do práce. Jak jednoduché. Myslela jsem si.

A netušila, jak se cestování a vlastně celý svět v roce 2020 totálně změní a na nějakou dobu i úplně zastaví.

  • Netušila jsem, že mi letecké společnosti budou rušit letenky.
  • Že poletím domů repatriačním letem do Vídně.
  • Že mě domů do Prahy poveze Policie ČR.
  • Že přijdu o práci.

A že to hlavně nebude jen o mně. Že se objeví koronavirus, který  změní život VŠEM. Na celém světě. Já ale věřím, že svět bude zase v pořádku. A že zase budeme lítat za svými sny. Taky si ten svůj sním. Stejně jako Lenka jsem se zamilovala do Langkawi. Chci se tam vrátit a nejradši bych tam nějakou dobu žila. Zároveň chci pendlovat mezi Malajsií, Srí Lankou, Kambodžou, Thajskem, Indonésií…Chci být Češkou v Asii.

A protože jsem optimista a věřím, že cestovat bude zase možné, pojímám tento článek jako směs mých zážitků z doby koronavirové a – stejně jako v předchozích článcích – rad a tipů pro vás, které Malajsie také láká. Nebo třeba právě lákat začne.

Můj první tip je sledování FB stránky Češka v Malajsii (případně Instagramu), kde se Lenka dělí o své radosti a strasti ze života v tropech. Dalším je připojení se ke skupině Češi a Slováci v Malajsii.

Aby cestu do Malajsie zvládl v klidu opravdu každý, sepsala Lenka všechny podstatné informace (letenky, víza, očkování, peníze, dopravu, SIM, bezpečnost…) do článku, který i mě pomohl ušetřit spoustu práce a času při hledání informací

Malajsie bez cestovky – vše, co potřebujete vědět před cestou

3 týdny (s) Češkou v Malajsii

Spolu s Lenkou, Češkou v Malajsii

Do Malajsie jsem letěla večer 6.března 2020 ze Srí Lanky, kde jsem byla už od ledna. Začátkem března začínala být situace v České republice ohledně nákazy koronavirem napjatá. Jak na Srí Lance, tak v Malajsii byl ale v té době ještě klid a dovolenkový život běžel dál. I když i zde se slovo „koronavirus“ začalo skloňovat stále častěji.

sobota 7.března 2020

KUALA LUMPUR

Je 5h ráno a já přistávám v Kuala Lumpur, na terminále KLIA2. V letadle měly letušky roušku, někteří cestující taky. Roušku má i pár lidí na letišti v KL a já si říkám, jestli bude situace v Malajsii stejná jako na Srí Lance. Zaměstnanci letiště v Colombu roušku měli, ale mimo letiště jako by koronavirus nebyl. Nejdřív se ale z letiště musím dostat.

Nemám zatím koupenou místní SIM. A tak na letištní WIFI studuji, jak se nejlevněji dostanu do prvního dnešního ubytování. Ubytování jsem vybírala podle recenzí a tipů Lenky, která vše sepsala v článku

Recenze/tipy na hotely Kuala Lumpur

  • Z letiště autobusem na stanici Kuala Lumpur Sentral (12RM/65Kč). Stanoviště autobusu je v přízemí letiště, všude je značení, nejde jej minout. U stanoviště je několik stánků, které prodávají lístky do centra. Cena záleží na autobusové společnosti a pohybuje se od 12-15RM. Cesta trvá cca hodinu.
  • Dále 3 zastávky červenou trasou metra (2,40RM/13Kč) na stanici Dang Wangi. Červená trasa metra vás zaveze také k Petronas Twin Tower – zastávka KLCC.
  • Ze stanice Dang Wangi pak 9 minut pěšky dojít k ubytování The Bed KLCC.

Nemám data, obchody zavřené a SIM brzy ráno není kde koupit. Fotím si obrazovku telefonu s trasou k mému ubytování a spoléhám se, že hostel najdu i bez dat. Offline mapy samozřejmě stažené nemám…

The Bed KLCC

Hostel nacházím bez problémů a všem rozhodně toto ubytování doporučuji! Jsem totálně nadšená. A to jsem si vybrala ubytování v kapslích. Hostel ale nabízí i soukromé jedno/dvoulůžkové pokoje.

V tomto hostelu jsem strávila jen pár hodin. Na odpočinutí po nočním letu byl parádní – za pár korun (necelých 300 Kč) a přímo v centru Kuala Lumpur. Kolem poledne jsem vyrazila k věžím Petronas Twin Towers. A taky si v obchodě 7/11 koupila malajskou SIM kartu. Obchod je součástí hostelu a nemusela jsem jej tak hledat.

Petronas Twin Towers

Hledat jsem nemusela ani Petronas Twin Towers. Kdysi byly nejvyšší stavbou světa a věže jsou vidět široko daleko. A já to k nim měla z hostelu asi 5 minut pěšky. Mrakodrapy znám z Dubaje a z New Yorku. Přesto jsem z Petronas Twin Towers a jeho okolí nadšená. Připadám si, jako bych v Kuala Lumpur už někdy byla. Mám dojem, že jsem „doma“. Možná proto, že jsem právě v New Yorku byla a Kuala Lumpur mi prostě New York připomíná. Akorát že KL je oproti NY daleko levnější. Pohled na věže je z každé strany jiný a každý z nich stojí za to. A tak si užívám okolí a přilehlý park s jezírky. Nahoru na vyhlídku ale nejdu.

Petronas Twin Towers jsou ohromující. Do roku 2004 to byla nejvyšší budova světa.

KLCC park – jen kousek od Petronas Twin  Towers

Přesto, že si centrum Kuala Lumpur užívám, začínám poprvé od začátku pobytu v Asii pociťovat hrozbu koronaviru. V obchodním centru, které patří k Petronas Twin Towers, má docela hodně lidí roušku a na velkoplošných obrazovkách běží informace, jak se před koronavirem chránit. Stejné informace běží i na obrazovkách v metru. Upřímně se mě v tuto dobu nechce do Čínské čtvrti a k mešitě Jamek, které jsem měla v plánu na zítra. Celkově se v rušném velkoměstě – vzhledem k situaci – necítím moc dobře, raději bych už byla na ostrově.

Ruším tedy ubytování na zítřejší noc, nechávám propadnout pondělní letenku na ostrov Langkawi a kupuji si novou s odletem o den dříve, tzn.zítra.

Ještě předtím jsem  z časových a finančních důvodů zrušila ubytování v Cameron Highlands, kam jsem původně také chtěla. Úplně první plán byl totiž Kuala Lumpur – Cameron Highlands – Langkawi – Koh Lipe a Koh Lanta v Thajsku – Langkawi – Singapur. Plánovaný itinerář jsem zkrouhla na Kuala Lumpur – Langkawi – Koh Lipe – Singapur. A kvůli koronaviru teď zkracuji i pobyt v Kuala Lumpur…

Zrušení návštěvy Cameron Highlands mě mrzelo moc, ale utěšovala jsem se, že jsem viděla čajové plantáže na Srí Lance. Pokud budete mít v Malajsii více času než já, určitě je nevynechejte. Jak se k nim dostat, kdy jet a kde se ubytovat sepsala Lenka v článku

Cameron Highlands: nejslavnější čajové plantáže Malajsie 

Dnes mám ale ještě dost času a tak se rozhoduji mezi návštěvou jeskyní Batu Caves nebo věže Menara s výhledem na KL. Batu Caves vyhrávají na plné čáře. Doprava k nim je za hubičku (metrem ze stanice KL Sentral) a neplatí se vstupné. K Menara KL to mám sice kousíček pěšky, ale vstupné je docela drahé a navíc výhled na KL budu mít zítra, ze střechy hotelu.

Batu Caves

Jeskyně jsou prakticky ve městě a tak jednoduše dosažitelné MHD. Přímo k jeskyním je ale potřeba vyjít 272 schodů.

Z jeskyní se metrem přesouvám zpátky k Petronas Twin Tower. Procházím obchodní centrum, které je součástí komplexu a navečer si užívám barevnou fontánu před „dvojčaty“ z KL.

Majestátnost věží a kouzlo okamžiku se projeví hlavně večer. Fontánu jsem si nemohla nechat ujít. Dokázala bych tam sedět a koukat hodiny….

Mám před sebou poslední noc a půlden v KL a chci si je pořádně užít. Z hostelu The Bed KLCC si vyzvedávám batoh, který jsem si nechala na recepci, a přesouvám se do Expressionz by KL Suites, kde mám v plánu užít si střešní bazén s výhledem na KL.

Expressionz by KL Suites

Tento hotel jsem si vybrala, protože

  • výhodnou polohu kousek od centra. Od/do hotelu se dostanete pomocí aplikace GRAB za pár korun. Já jela za 7 RM (cca 40 Kč).
  • Hotel má vyhlídku na město ve 41. patře. Snažila jsem se udělat fotky, ale město bylo zrovna v oparu, takže fotky nic moc.
  • Střešní „nekonečný“ bazén ve 48. patře. Vstup do bazénu je zpoplatněný částkou 10 RM (55 Kč), takže nic, co by vás zruinovalo.
  • Jednolůžkový pokoj mě vyšel na 837 Kč/noc. Je jasné, že kdybych se o pokoj dělila ve dvou, cena na osobu by byla ještě nižší.
  • Pokoj byl luxusní, k dispozici jsem měla i vlastní kuchyňku, pračku se sušičkou a žehlící prkno. Nic z toho jsem samozřejmě za tu 1 noc nevyužila…

Neděle 8.března 2020

Dopoledne trávím v bazénu ve 48. patře. Podobných hotelů s bazénem na střeše je v Kuala Lumpur víc a stačí si jen vybrat. Pomoct vám s výběrem ubytování v KL, stejně jako mně, může už výše zmiňovaný článek Lenky. Najdete v něm i odkazy na mnou vybrané ubytování, tzn. hostel The Bed KLCC a hotel Expressionz by KL Suites.

Recenze/tipy na hotely Kuala Lumpur

Hotely s bazénem na střeše stojí v Kuala Lumpur pár korun.

I když jsem na dnešní den měla původně v plánu Čínskou čtvrť, Thean Hou Temple, mešitu Jamek, Menara KL a těšila jsem se na večerní streetfood ve známé ulici Jalan Alor, jak už jsem psala výše, všechno jsem si v hlavě škrtla a místo toho se vydala znovu na letiště, tentokrát na cestu na Langkawi.

Langkawi

Ostrov s velkolepými plážemi s bílým pískem, vápencovými skalami, rýžovými poli, džunglí s vodopády, orly, varany, gekony, buvoly a opicemi na každém rohu. Langkawi nabízí nejen odpočinek a relax na sněhově bílých plážích ale i poznávání ostrova bez velkých a časově náročných přejezdů. A protože jsem tentokrát nic neplánovala sama a nechala mou dovolenou režírovat Lenku, o to víc jsem si Langkawi užila.

A můžu vám říct, že jsem byla a stále jsem neskutečně nadšená. Uvědomila jsem si, jak je fajn a osvobozující nad ničím nepřemýšlet, nic neorganizovat a nechat se jen vést. Z tohoto důvodu je článek i jako doporučení služeb Lenky, protože jsem toho ze začátku od Langkawi moc nečekala a nakonec byla díky ní totálně nadšená. Lenka totiž mimo známé turistické atrakce nabízí i něco navíc. Např. koupání na přírodní soukromé pláži, kterou v turistických průvodcích nenajdete nebo návštěvu domácí výrobny kokosového oleje a mýdel. Ani to ale není všechno…

Pondělí 9.března 2020

Cenang beach

Narozdíl od Kuala Lumpur je na Langkawi lidí pomálu. Určitou roli v tom hraje končící sezóna, svůj podíl má však i přicházející hrozba koronaviru. Mně taková situace vyhovuje a neskutečně si pobyt užívám. Snad poprvé jsem opravdu upřímně nadšená z turistické pláže. Bílý písek je jemný, měkký a sypký jako mouka. Nevadí mi restaurace, hotýlky, chatičky a bungalovy na pláži. Všechno sem tak nějak patří a neobtěžuje. Aspoň mě ne. Neobtěžují ani prodejci suvenýrů a všeho možného jako jinde. Žádní takoví tady totiž nejsou. Nikdo vás na pláži neruší ani neotravuje. Kdo čtete mé články víte, že jsem byla zklamaná ze známé pláže 7 mile na Jamajce. Cenang beach na Langkawi jsem si naopak totálně zamilovala hned první den. Večery na této pláži všechny ty úžasné pocity jen potvrdily.

A kde se na Langkawi ubytovat? Za mě právě na nebo v okolí Cenang beach. Opět pomůže článek Lenky

Recenze/tipy na hotely Langkawi

 

Kdybych si teď mohla vybrat okamžitý návrat na jednu pláž z těch, na kterých jsem zatím kdy byla, byla by to tato pláž na Langkawi! A to přesto, že moře na Langkawi nemá barvu jako mělo právě na 7 mile na Jamajce, v Kendwě ani Nungwi na Zanzibaru nebo Koh Lipe v Thajsku. Přesto, že není tak romantická jako Goyambokka nebo Silent beach na Srí Lance. Přesto, že není tak známá jako Miami beach na Floridě. Na všech těchto plážích jsem byla. Ale zítra ráno bych se chtěla probudit na Cenang Beach na Langkawi.

 

 

Úterý 10.března 2020

Čínský chrám v Kuala Lumpur jsem vynechala, protože jsem se nechtěla potkat s velkým množstvím lidí na jednom místě. Malé chrámy jsou ale i na Langkawi. A navíc o nich skoro nikdo neví. Ví o nich ale Lenka. Takže dnešním dnem přestáváme být jen virtuální kamarádky a konečně se poznáváme tváří v tvář. Začínáme být spolu a já využívám jejích znalostí ostrova a nechávám se provázet. Přidává se k nám ještě Iveta, Lenčina klientka, z které se hned první den stala moje i Lenky kamarádka 🙂 Jak jsem totiž psala na začátku článku, Lenka nabízí privátní výlety a pomoc s organizací dovolené těm, kteří si chtějí Langkawi/Malajsii užít v klidu a bez starostí. Kontaktovat ji se žádostí o výlety může kdokoliv. Takže kdybyste někdy v budoucnu chtěli zažít stejný den jako já s Ivetou, stačí si u Lenky rezervovat poznávací a relax tour.

Poznávací a relax tour: chrámy, náměstí, vodopád, pláž a západ slunce na nejvyšší hoře Langkawi

Chrámy

Co mě naprosto uchvátilo jsou Malajci. Milí, laskaví, usměvaví a přátelští lidé. Většina obyvatel jsou muslimové, vedle nich si ale v poklidu žijí buddhisté, hinduisté a křestané. A tak není problém v této multikulturní zemi vidět kromě mešit i chrámy. S Lenkou a Ivetou jsme navštívily 1x čínský, 2x buddhistický a 1x hinduistický. A zrovna ty malé, zapadlé chrámy na Langkawi bez davů turistů měly úplně úžasnou atmosféru a energii. Tady stačilo jen tak stát a prostě BÝT.

Kromě chrámů jsme navštívily i hlavní město Kuah se známým náměstím se sochou orla, symbolem Langkawi. Tuto fotografii má snad každý, kdo na Langkawi byl 🙂

Orlí náměstí

 

Vodopády

Langkawi je hlavně odpočinková destinace a většina turistů sem jezdí kvůli bílým plážím a klidnému moři. Osvěžit se tady ale dá i pod vodopády. A takové osvěžení přijde po prohlídce hlavního města a chrámů hodně vhod. Langkawi má vodopády hned tři a pod každým z nich se dá koupat. Tedy pokud se na ostrov nevydáte v období sucha, kdy jsou téměř nebo úplně vyschlé. Nejvíce vody mají samozřejmě v období dešťů a těsně po nich. V době mé návštěvy (březen) byl nejvyšší vodopád již úplně vyschlý a tak jsme s Lenkou a Ivetou navštívily zbylé dva. Pro tentokrát to byl Durian.

Takto krásně vypadá vodopád Durian po období dešťů

Při naší návštěvě bylo vody méně, ale na osvěžení to stačilo a rozhodně doporučuji navštívit. Příroda je nádherná a všude kolem byly opičky. Tady nám daly ještě pokoj. Zlodějky jsme potkaly později 🙂

K vodopádu vede vybudovaná pěší stezka a je tak lehce přístupný

Máme štěstí a vidíme plaché hulmany i s miminkem v náručí. Tady si poprvé uvědomuji, že jsem v divoké džungli 🙂

Na pláži s chlupatou zlodějkou

U vodopádu to tentokrát na plavání nebylo, ale to jsme si vynahradily v poklidném moři na pláži, která je mimo turistické centrum. Je tady u ní jen malé parkoviště a pár stánků se suvenýry a občerstvením. Pak už jen nádherná bílá pláž s výhledem na malé okolní ostrůvky.

Klid a pohodu na této pláži ale přece jen něco, lépe řečeno někdo kazí. Opice.  Je tady denně a krade lidem jejich věci. Prohrabává se v taškách, které se válí na pláži a vybírá z nich co se jí líbí. Když ukradne jídlo nebo vodu, nic se zas až tak nestane. Maximálně vám sní svačinu. Pokud vám z tašky ale vytáhne třeba mobil nebo foťák, uteče s tím na strom a po chvíli zkoumání ho jebne na zem, rovnou se s ním rozlučte…

Tady se jí podařila z tašky vytáhnout peněženka

Západ slunce na nejvyšší hoře ostrova

Po odpočinku na pláži a vykoupání se v moři náš den s Lenkou a Ivetou pokračoval výjezdem na nejvyšší horu ostrova, kde jsme po cestě z auta viděly celé tlupy makaků na každém rohu. Opičky sedí na kraji silnice a čekají kdo jim co z auta hodí. Jooooo, z auta vypadají krásně a roztomile. Hlavně ty maminy s miminky v náručí. Když ale na vás taková opička cení zuby, jde z ní spíš strach.

Opic jsme po cestě viděly spousty

Maminky s miminky jsou roztomilé. Ale jen z dálky…

Zdárně jsme vyjely serpentiny nejvyšší hory Langkawi s všude přítomnými opicemi a dorazily na místo, kde jsme dnešní výletování ukončily výhledem na okolní hory a Andamanské moře.

Výhled z nejvyšší hory Langkawi

Další výhled nás čeká hned zítra. Ze Sky Bridge. Nejznámější a nejnavštěvovanější atrakce na Langkawi.

Středa 11.března 2020

Sky Bridge. 125 metrů dlouhý most, který se houpe nad skoro 700 metrů hlubokou propastí. A když píšu houpe, tak tím myslím houpe! Zase nás toho ale čeká daleko víc. Tentokrát si pro mě a Ivetu Lenka připravila tour, kterou nabízí pod názvem

Sky Bridge tour: lanovka, vyhlídky, vodopád, pláž a výroba kokosového oleje

Koupání pod vodopádem!

Chceme být na Sky Bridge mezi prvními a tak tam jsme už v 9h ráno. Jenže se na místě dozvídáme, že dnes lanovka pojede až od 12h. Kupujeme tedy lístky na poledne a jedeme se zatím zchladit k vodopádům, které jsou nedaleko. A jsme tady samy! Mít jen a jen pro sebe vodopád uprostřed deštného pralesa je boží! A navíc se v něm dnes dalo i koupat. A tak si s Lenkou a Ivetou vodopád užíváme a trávíme tady celé dopoledne. Samy.

 

Být tady samy už se nám asi nikdy nepoštěstí

Až tak samy ale u vodopádů nejsme. Cestou zpátky na nás na zábradlí opět čekají strážci ostrova a chlupaté zlodějky v jednom, které jsou na Langkawi na každém rohu. Ach jo.

A tak se stalo, že jedna z nich ukradla Ivetě plavky, které měla v plážové tašce přes rameno. Opice si hbitě vytáhla igelitku s plavkami a my s Ivetou jen koukaly. Tedy já. Iveta byla pohotová a sáček s plavkami opici vytrhla. Ta na ni vycenila zuby a byla docela vzteklá. Byla jsem ráda, že po nás opice neskočila. Podle mě byla z Ivetiny rychlé reakce překvapená stejně jako my z její rychlosti vytáhnout z tašky cokoliv.

Pamatujte, opice nejsou domácí zvířata a je lépe se jim vyhýbat. Pokud to nejde, nedívejte se jim do očí a neusmívejte se na ně. Nemějte NIC v ruce. Cokoliv vám bude chtít vytrhnout. Nejlepší je zavřený batoh na zádech a mít vše v něm. Ten z vás jen tak neserve. I když vypadají na první pohled mile, milé nejsou a já z nich měla párkrát opravdu respekt a strach.

A strach může tak trochu vyvolat i další zážitek – procházka po mostě v oblacích. Výhledy na deštný prales, vodopády, nádherné klidné moře a na malajské a dokonce i thajské ostrůvky rozhodně ale za tu trochu adrenalinu a napětí stojí!

Procházka nad džunglí, to je Sky bridge

Sky bridge je most postavený mezi vrcholkami hor, a tak se na něm jde procházet v oblacích, pokud zrovna při jeho návštěvě chytnete oblačnou oblohu. Dostat se na něj jde pouze lanovkou, která je nejprudší na světě! První část trasy lanovka vystoupá k přestupní stanici, kde je první vyhlídka. Pokud je silný vítr nebo opravdu ošklivé počasí, lanovka vůbec nejede a na most se dostat nedá. My měly štěstí a počasí nám přálo.  A tak jsme lanovkou, která připomínala tu v Alpách, vyjely nejdřív na první vyhlídku a užívaly si výhledy na nádhernou malajskou přírodu.

 

Vidíte někde pilíř? Nejen pohupující most, ale i jízda lanovkou na prohnutých lanech bez pilířů je tak trochu adrenalin. Ale stojí to za to!

Z přestupní stanice jsme pak jely druhou částí trasy lanovky, až k dalším vyhlídkám a k cestě na samotný Sky Bridge.

Lanovka vás vyveze výš než je samotný most. Takže máte možnost si jej z vrchní vyhlídky vyfotit a pak sejít k mostu.

K mostu se pak dá dostat zubačkou. Ta ale v době naší návštěvy nejela, takže my neměly na výběr a automaticky na nás zbyla druhá varianta, dostat se k němu pěšky. Cesta vede hustou džunglí místního pralesa, po zdolání spousty schodů. K mostu se jde směrem dolů. Cesta zpět nahoru k lanovce je v tom horku, vlhku a dusnu trochu náročná. Ale za ten výhled ta námaha rozhodně stála. Opět je ale potřeba dávat pozor na opice. Jsou všude po zábradlí okolo schodiště a snaží se ukrást co jde. Vše kromě vody a jídla samozřejmě hodí někam do džungle. Na mostě už ale opice nejsou a tak se můžete v klidu věnovat nádherným výhledům i focení.

Nahoře fouká docela silný vítr a most se tak lehce pohupuje…

Lanovka mi přišla úplně stejná jako jsou v Rakousku na sjezdovkách. Později jsem se dočetla, že ji také právě rakušáci pomáhali stavět 🙂 Akorát nějak pozapomněli na podpírající pilíře…

3D Art muzeum

Po adrenalinu přišla zábava, kterou jsem já ze začátku odmítala.  A nakonec byla nadšená jak malé dítě. V ceně lanovky na Sky bridge je i druhé největší 3D Art muzeum na světě, které obsahuje více než 200 uměleckých děl. Všechna díla jsou malována ručně. Muzeum se nachází v areálu Oriental Village, vedle pokladny na lanovku. Až se živí a zdraví vrátíte z oblaků, určitě do 3D Art zamiřte a užijte si neskutečnou zábavu mezi obrazy. Vynechat muzeum by byla hrozná škoda.  A já tam opravdu ze začátku nechtěla. S tím, že to bude blbost. Nebyla! A díky moc Lence i Ivetě, že mě „dokopaly“ tam jít! Díky! Díky holky!

Pláž jako z 3D Artu

Naše cesta pokračovala na úžasnou pláž, na kterou se jde dostat pouze procházkou džunglí a v Google mapách ji nenajdete. I když fotografie můžou působit také jako z 3D Art muzea věřte, že tato pláž je opravdová.  A pokud někdy Langkawi navštívíte a vyberete si Lenky celodenní Sky bridge tour, vezme sem i vás.

Domácí výrobna kokosového oleje a mýdla

Jak jsem psala výše, Lenka se snaží hledat zážitky, které ostatní firmy nenabízí a ukázat návštěvníkům i trochu jiné Langkawi. A tak nás spolu s Ivetou po odpočinku na pláži vzala do domácí výrobny kokosového oleje a mýdla. A byl to doslova balzám na duši. Cestou jsme viděly rýžová pole, kaučukové plantáže, buvoly po břicho ponořené v blátě, opět spoustu opic a nakonec nám cestu zkřížili varani.

Už ta cesta byla zážitek. A pak jsme se ocitly uprostřed ostrova, v nádherném prostředí, v tradičním malajském dřevěném domečku u báječné paní domácí a jejího syna. Dozvěděly jsme se nejen jak se vyrábí kokosový olej a mýdlo, ale mohly jsme si ručně vyráběné mýdla a oleje koupit. Rodinka na své zahrádce pěstuje i bylinky a my si mohly přičichnout a vidět jak roste třeba kurkuma, zázvor, citrónová tráva, citronela, calamansi, kafírové listy, bazalka nebo aloe vera. Dozvěděly jsme se také, jak je lze využít v medicíně a kosmetice.

Nahlédnutí k místním, kteří stále dodržují tradice a jsou neuvěřitelně milí a usměvaví, je doslova pohlazení na duši. Tento zážitek posouvá už tak exotickou dovolenou zase ještě o level výš.

Večeře a plány na zítra

Náš den nekončí a jako každý večer podnikáme útok na místní restaurace. Ochutnaly jsme malajské speciality v lokálních jídelnách a restauracích, u food trucků, na night marketu a dnes to je restaurace v muzeu rýže. A u jídla řešíme zítřejší den. Máme totiž před sebou poslední den na Langkawi. A tak se rozhodujeme, jestli pojedeme na výlet lodí po okolních ostrovech nebo zvolíme mangrovy a rybí farmu. Nakonec vítězí mangrovy. 

K muzeu rýže patří rýžová políčka, na kterých se udržuje rýže tak, aby bylo vidět několik různých stadií najednou.

Mezi políčky jsou altánky, které slouží jako venkovní zahrádky restaurace.

Po sklizni tu mají uvázané buvoly, kteří se pásli na rýžovém poli a dělali nám tak společnost při večeři.

Čtvrtek 12.března 2020

Kilim geoforest park

 Kilim Geoforest park tour: malá ZOO, plavba mezi mangrovy a západ slunce na pláži

Během plavby loďkou po mangrovech jsme si tak opět užívaly malebnou malajskou přírodu. Vápencové skály obklopené hustými mangrovníkovými lesy, výhledy na okolní ostrůvky a orly nad hlavou. Langkawi je totiž orlí ostrov (Lang je malajsky orel).

Orli jsou naučení létat na místo, kam jezdí turisté a proto je možné jich zde pohromadě vidět desítky. Zážitek je to obrovský!

I tady opět potkáváme naše staré známé opičky. Posedávají všude po břehu a dobře ví proč – denně tu propluje spousta lodiček s lidmi. A lidi mají jídlo. A vodu. Takže opice číhají a ve vhodný okamžik skočí na lodičku. Ani jsem nevěděla jak, najednou vedle mě sedí opice. Pomooooc. Chytla jsem do ruky láhev s vodou a hodila ji směrem ke břehu. Opice za ní samozřejmě skočila a já se jí tím zbavila.

Opice číhají u břehů mangrovníkového lesa a čekají, jestli se jim podaří ukořistit nějaká dobrota.

Opice ale nejsou jediné zvířata, které při této tour můžete vidět a potkat. Navštívily jsme také rybí farmu, kde je např. možné pohladit rejnoka nebo koukat na krmení malých žraloků.

Zpátky na pláži se zlodějskou opicí

Po plavbě mezi mangrovy jsme se vrátily na pláž, kde úřaduje už nám známá chlupatá zlodějka. A tentokrát se jí podařilo obrat právě mě. Ukradla mi ručník, který jsem měla přes rameno. Skočila po mně a ručník strhla. Během vteřiny s ním byla na stromě, omotala ho kolem větve a já se s ním rozloučila. Takže nejen o vodu, ještě o ručník jsem dnes díky opicím přišla…

Lence tato známá zlodějka ukradla žabku, kterou s ní pak vyměnila za prázdnou krabičku od cigaret 🙂

Zrovna tato pláž s bílým pískem, okolními ostrůvky a chlupatou zlodějkou mi připomínala Thajsko. Aspoň tak nějak podobně si já Thajsko představuju. Už zítra si ho představovat nebudu muset. Spolu s Lenkou a Ivetou se budeme posouvat právě na thajský ostrov Koh Lipe, který je předposlední zastávkou mojí cesty. Alespoň si to v tuto chvíli myslím…

A i když se do Thajska těším, trochu lituji, že jsem si na Langkawi vyhranila tak málo času. Ostrov jsem si za tu chvíli zamilovala. A vůbec to nebylo těžké. Nádherné bílé pláže s palmami, teplé moře, vodopády, zelené hory, rýžová políčka, kaučukovníkové plantáže…K tomu skvělé jídlo, levný alkohol (Langkawi je bezcelní zóna) a velmi laskaví a milí lidé.

Až bude možné zase cestovat (a já věřím, že bude) všem, kteří touží po klidu a odpočinku v tropickém ráji, který přesto nemusí být pouze „plážová válecí dovolená“ Langkawi doporučuji!

Češkou v Malajsii

Jak jsme se na Koh Lipe dostaly, jaké jsme zde zažily dobrodružství, jak jsme z Koh Lipe odjížděly předčasně, jak jsem neodletěla do Singapuru a jak jsem se na chvíli taky stala Češkou v Malajsii se dozvíte v dalším díle…

Komentáře