Amsterdam, Utrecht a Haarlem. Kde se mi líbilo nejvíc ?

25.2. 2019 Po světě bez cestovky 1102x

 

 Amsterdam je jedno z měst, kam jsem se chtěla jednou podívat. Někdy. Časem. Jednoho dne jsem natrefila na článek Martiny Magulové http://martinamagulova.sk/amsterdam-bez-cestovky-co-zazit-a-ako-usetrit/ , přečetla si jej a vlastně díky tomuto článku jsem se rozhodla Amsterdam navštívit hned. Když už Amsterdam, tak v době kdy kvetou tulipány. Byla půlka března 2018 a nebylo tedy na co čekat. Do Amstru nejlépe koncem dubna. Mám měsíc vše naplánovat, koupit letenky a zajistit ubytování. Nikdo z mého okolí do Amstru nechtěl, tak jsem napsala na cestovatelskou seznamku , že hledám spolucestující do Amstru na konec dubna. Ozvalo se 8 lidí. Nakonec jsem se domluvila s Monikou. Napsaly jsme si zprávu, potkaly se v Praze, daly kafe a vše domluvily.

Letenky na duben už byly docela drahé. Přesto jsme se rozhodly koupit letenku přímo do Amsterdamu a ne do Eindhovenu, jak radí Martina v jejím článku. Určitě to možnost je. Přesto jsme se rozhodly letět přímo Praha – Amsterdam. Koupení letenky jsem popsala v článku „Jak a kde JÁ kupuji letenku“

Větší problém nastal u ubytování. Najít levné ubytování v Amstru je docela oříšek. Navíc v období kvetoucích tulipánů dvojnásobný. Prohledávala jsem ubytování na Bookingu   i na Airbnb
Nakonec jsme se rozhodly v Amstru vůbec nebydlet a vybraly jsme ubytování právě přes airbnb na lodi v Utrechtu. Vlakem 25 minut od Amsterdamu.  Odkaz na naše ubytování zde Loď Ahoy Utrecht

Loď Ahoy

Z letiště Schiphol  autobusem na hlavní nádraží v Utrechtu za 8,5 euro a dále busem č.25 na stanici „Bedrijventerrein Cartesiusweg“ za 2,80 euro. Tímto busem jsme jely jen jednou. Hned první den. Pak už jsme na hlavní stanici chodily pěšky. Je to 20 minutová procházka podél vody. Ubytování bylo v malých kajutách, dostaly jsme ale kajutu pro 4, i když jsme tam byli jen 2. Na lodi bylo čisto. Majitel nám půjčil kola – za 2,5euro na odpoledne pro každou z nás. Zadarmo 🙂 Zklamala nás snídaně, výběr skoro žádný. Viz foto. A nešlo se nám přihlásit na wifi. Celkově jsme ale byly spokojené a klidně by jsme se zde ubytovaly znovu.

UTRECHT

Vůbec jsme předem netušily, jak moc se nám bude v Utrechtu líbit. A že to pro nás bude to nejhezčí místo, které jsme navštívily. Malé centrum plné úzkých uliček, kaváren, obchůdkú a vodních kanálů. Právem se o Utrechtu říká, že patří mezi jedno z nejkrásnějších Holandských měst. Ta atmosféra snad ani nejde popsat. Klid, pohoda, žádné davy turistů. Spousta místních venku. Sedící jen tak u řeky na trávě, na lavičkách, v hospůdkách kolem. Další jezdí na kole na cyklistických stezkách podél vody, ale i ve městě. Neskutečná pohoda tady na nás srčela ze všech stran. Nejvíc nás překvapila ta věková kategorie lidí, kteří si užívali venku. Ne jen mladí, ale také spousta starších lidí, důchodců, kteří jen tak posedávali venku nebo se také projížděli na kolech. Byly jsme z nich úplně unešené. Že netráví čas doma u televize, ale venku, na sluníčku a mezi lidmi. Všichni se na nás usmívali, zdravili nás a my si říkaly, že jsme se špatně narodily. Ano, tady by se nám líbilo žít oběma. Jak mě, tak Monice. Zajet si ráno do práce na kole, odpoledne zase z práce. Přitom se zastavit v hospůdce na malé pivko ( 2,5 eura mimochodem ) a jet zase dál. Kochat se tou nádhernou zelení kolem, řekou a Holandskou architekturou. Žít si tak nějak v poklidu v tomto městečku. Holanďané si prý z ničeho nedělají hlavu. Jsou spokojení a šťastní a bylo to na nich vidět. Závidím jim !

KEUKENHOF A KVĚTINOVÉ KORZO

Sice jsem začala Utrechtem, ale rovnou z letiště jsme jely do tulipánového parku v Keukenhofu. Příruční zavazadla jsme daly do úschovny na letišti a nevečer si je zase vyzvedly.

Když vyjdete z letištní haly a dáte se vpravo podél zastávek autobusů, dojdete na roh haly a tam stojí autobusy jezdící přímo do parku. Je tam stánek, kde si koupíte zpáteční jízdenku na autobus ( 8 euro ) a rovnou i vstup do parku ( 17 euro ). Cena vstupu je stejná jako přímo na místě. Nemusíte pak tedy stát v Keukenhofu frontu na vstupenku. Obojí si můžete koupit i předem, na internetu.

TULIPÍNOVÝ PARK KEUKENHOF

Park je opravdu nádherný a tulipánů je tam nespočet. My jsme tam byly v den kdy se jednou za rok koná květinové korzo a byla tam snad „miliarda“ lidí. Údajně ten den padl rekord v návštěvnosti. Přesto jsme si park užily, procházely se a fotily. Je tam několik stánků se zmrzlinou, waflemi, párkem v rohlíku apod. Cena zmrzliny 2,5 euro, wafle nevím, párek v rohlíku 4 eura. Pití 3 eura ( třetinková láhev ). Chtěla jsem si koupit pivo,ale za ty fronty mi to nestálo. Cenu piva tedy netuším. Na konci parku je větrný mlýn, dají se u něj koupit lístky na projížďku lodičkou. Lístek stál 8 euro a plavba trvá 45 minut.

Květinové korzo nás zklamalo. My vlastně ani nevěděly, že zrovna bude. Cestu a návštěvu parku jsme si naplánovaly úplně náhodně na tento jediný den v roce. Když už jsme tam tedy byly, šly jsme se odpoledne podívat také. Vyrazily jsme po 14h z parku a šly s davem. Dorazily jsme k hlavní silnici, kde už stáli zástupy lidí a čekali na nazdobené vozy. Nechtěly jsme tam mezi nimi celou dobu stát a šly jsme trochu dál, přešly silnici a sedly si naproti hlavní tribuně do kopřiv. Jinam to nešlo 🙂 Čekání bylo dlouhé a první vozy začaly jezdit až po půl páté. Nikde se tam nedala koupit ani voda, takže vodu a něco k jídlu určitě sebou. Na fotkách sice vypadají vozy úžasně, ale ve skutečnosti je mezi nimi spousta osobních aut polepená reklamou s nazdobenou střechou a kapotou květinami. Více než svátek květin nám to přišlo jako obrovská marketingová akce. Ani jsme tam nevydržely do konce. My dvě jsme toto určitě viděly poprvé a naposledy. Aspoň v Keukenhofu sledovat nedoporučujeme. Spíš někde podél jejich trasy, kde nebudou takové davy lidí. Pořád ale čekejte hlavně reklamou polepené vozy Dacia apod.

AMSTERDAM

Od Amsterdamu jsem nic nečekala a tak nějak se mi město líbilo. Ale nenadchlo. Já ani Monika nejsme muzejní typy, takže původní cíl byl procházka městem. Dokonce jsme si na něj vyhradily celý den. Po snídani na naší lodi v Utrechtu jsme se pěšky vydaly na nádraží. Tam za 15,20 euro koupily zpáteční jízdenku na vlak Utrecht – Amsterdam. Nasedly na vlak a věděly, že má jet 25 minut. Jenže ve vlaku šla wifi, což jsme jinak měly s wifi trochu problém. Takže jsme koukaly do mobilu, odepisovaly na zprávy, bavily se mezi sebou. A najednou se nám zdálo, že jedeme nějak dlouho. Koukáme z okna a jsme zpět na nádraží v Utrechtu ! Vlak jel totiž do Amstru, tam lidi vystoupili a rovnou nastoupili ti, co jeli opačným směrem. Vůbec nás to netrklo, že jedeme zase zpátky. Než nám došlo, že se vracíme, vlak se opět rozjel a my jely další hodinu na další stanici ! Hodinu a půl od Amsterdamu ! Vystoupily jsme tedy tam a čekaly na vlak opět opačným směrem 🙂 Už jsme si nechtěly kupovat jízdenku a riskly jsme jet zpátky zadarmo. Když přijel vlak, vystoupila z něj průvodčí a Monika ji vysvětlila, že jsme zapomněly vystoupit a jedeme zpět do Amstru. Usmála se na nás a nechala nás jet. Schovávat na záchodě jsme se tedy nemusely 🙂

 

Rovnou z nádraží jsme šly do domu Anny Frankové. Jediné muzeum, které chtěla Monika vidět. Byly před ním obrovské fronty a všichni měli v ruce vytištěnou vstupenku z netu. Hledaly jsme místo, kde koupit vstupenku na místě. Nějaký týpek nám řekl, že to nejde. Že prodej je jen přes internet. Byla tam wifi a dalo se to tedy zařídit. Nelíbilo se nám ale, že nás omezují nákupem pouze on-line a nešly jsme tam. Hned vedle stojí lodičky, které vozí návštěvníky města po kanálech. Viděly jsme cenu 15 euro na hodinu a neřešily, jestli někde najdeme levnější. Nejlevnější jsou hned u vlakového nádraží. My nasedly do lodičky přímo v centru a nechaly se povozit. Plavba se nám líbila, ta hodina byla tak akorát. Překvapilo nás, že se platilo až na konci plavby a platit šlo pouze platební kartou. Hotovost nebrali. Netuším co by se dělo, kdyby to naší kartu nevzalo. Zaplatily jsme a šly jsme rovou zpět k nádraží. Po cestě nakoupily nějaké dárky a taky jsme se stavily v Coffee shopu 🙂 Nic víc jsme z Amsterdamu neviděly, muzea nás nelákala a na nápis I am Amsterdam jsme zapomněly ! Nevadí, fotí se tam každý. Takže my ne 🙂 Amsterdam je plný turistů a určitě tam nehledejte pohodovou atmosféru jaká je v Utrechtu nebo Haarlemu…

Pro toho, komu vyhovuje ruch velkoměsta, sem přidávám perfektní článek Lenky Zlámalové. Dozvíte se v něm spoustu informací právě přímo o Amsterdamu !

http://pragueandelsewhere.eu/long-weekend-amsterdam/

HAARLEM

Poslední den jsme po snídani sbalily všechny věci a jely vlakem do města Haarlem. Lístek z Utrechtu stál 11 euro. Musely jsme v Amsterdamu přesednout,ale tentokrát už jsme vystoupily včas 🙂 Haarlem má krásné centrum. Obrovské náměstí, kde ale zrovna byly kolotoče.  Prošly jsme se kolem vody, udělaly pár fotek a vrátily se na náměstí. Tam si daly oběd a pivko. Jídelní lístek byl jen v holandštině. Nevěděla jsem tedy co si objednat a vyhrál to burger. Jediné, čemu jsem rozumněla. Byl výborný. Cena 12 euro. Jídlo v restauracích je drahé. Ceny začínají od 10 euro a výše.

PŘÍSTUP K ŽIVOTU V HOLANDSKU

 

 

Odpoledne za námi dorazila slovenka Daniela. Našla si nás den předtím na FB. Právě na cestovatelské seznamce, kam jsme daly pár fotek. Daniela nám je okomentovala a napsala, že můžeme dát v Haarlemu kafe. Byly jsme rády a těšily se na ní. Díky ní jsme si to odpoledne úžasně užily. Provedla nás uličkami centra, koupila nám belgickou čokoládu, doporučila další cukrovinky a pozvala nás na kafe. Do kavárny na střeše obchodního centra. Samy by jsme tam vůbec nešly, nevěděly jsme o tom. Ten výhled je neskutečný zážitek a každý, kdo bude v Haarlemu ji musí navštívit ! Daniela, která v Haarlemu 10 let žije, nám vyprávěla o životě Holanďanů. o jejich přístupu k životu. O pohodě a klidu, ve kterém žijí. Nic pro ně není problém. Nelámou si s ničím hlavu. Všechno nějak dopadne. Potvrdila nám, že jsou nejraději venku. A je jedno, jestli svítí sluníčko nebo prší. Neřeší to. Jezdí na kole v létě, v zimě, za deště. Hodí na sebe pláštěnku a jedou. S úsměvem. Děti, mladí, starší, důchodci. Všichni. Vyprávěla nám jak pracovala pro 72 letou babičku a ta jezdila každý den na kole. Daniela se jí ptala, jestli nechce elektrokolo. Babička jí odpověděla, že na to je ještě mladá ! Není sama. Na kole jsme viděly spoustu starších lidí a jen nechápavě kroutily hlavou.
Porovnávaly jsme přístup k životu Čechů, Slováků a Holanďanů. A to, co se nám zdálo v Utrechtu skoro jako pohádka, nám potvrdila.  Tedy ta neskutečná pohoda a úsměv na rtech. Daniela nám vysvětlila, že je to opravdu normální. Že oni věří, když se k ostatním budou chovat hezky, budou se i ostatní hezky chovat k nim. Mají rádi změnu. Často se prý stěhují. V Čechách a na Slovensku si postavíte dům a většinou tam pak žijete celý život. Holanďané se rádi stěhují a nemají problém se stěhovat několikrát za život. Potřebují být spokojeni. A když nejsou, změní to.
Nemají ve zvyku si stěžovat. Smály jsme se, když jsme se bavily o Češích a Slovácích, kteří nadávají na politiku, donekonečna mluví o tom, že vydělávají málo peněz a ti co je mají je museli někde nakrást. Nikde nebyli, nic si neužili a už to nedoženou. Jsou zžíráni každodenním stereotypem všedního života. Typickým rysem Čechů je závist a také nespokojenost s čímkoli. Patří to k národnímu bontonu. Opět zdražili máslo, vajíčka a já nevím co všechno. Důvod k nespokojenosti se vždy najde. V zimě je moc zima, v létě moc teplo, jindy zase prší…Takový přístup k životu v Holandsku dle Daniely není. A jde to vidět ve tvářích spokojených Holanďanů.
Holanďané jsou hodně šetřiví, jezdí pokud to jde výhradně na kolech, bydlí v úzkých a vysokých domcích a k obědu si dávají tousty. Jsou přátelští a tolerantní. Legalizovaná marihuana ( ano, taky jsme si daly ! ), prostituce a multikulturnost země je známá. Slovo diskriminace tam je zakázáno vyslovit. Žije tam spousta Arabů, Turků, Marokánců. Araby jsme viděly prodávat v obchodech ( stejně jako u nás Vietnamci ), Turci prodávají své kebaby, s Marokánci je problém. Ti kradou a musí se na ně dávat pozor. Přesto tam žijí všichni tak nějak pohromadě a spokojeně. Já kroutila hlavou, když jsem na kolech viděla spoustu černochů nebo Arabů. Arabské ženy zahalené v jejich hábitech si to šlapaly na kole taky…Pro mě zvláštní zážitek. A stejně se mi to líbilo ! V Čechách se přistěhovalců bojíme, neříkám, že je tady chci. Ale dovedla bych si představit mezi nimi v Utrechtu nebo Haarlemu žít. Žít si poklidným životem, jezdit na kole do práce i z práce na těch jejich cyklostezskách, které jsou všude. O víkendu zajet na pláž, a i když je moře studené, aspoň u něj na pláži odpočívat.

Opět jsem si potvrdila, že je mi v zahraničí tak nějak líp. Že se tam lidi prostě více usmívají. Ať už jsem byla kdekoliv po světě, všude se mě ptají, odkud jsem, jak se mám a jestli se mi v jejich zemi líbí. U nás se na to cizinců neptáme. Neoslovujeme je. Koukáme jen před sebe nebo do mobilu a ostatní lidi kolem sebe přehlížíme. Možná je to škoda.
Potřebuji tu pozitivní energii ostatních lidí a proto cestuji po světě. Je mi ve světě prostě dobře ! V Holandsku jsem  to vůbec nečekala a mile mě to překvapilo.

 

 

 

 

CENY

V Holandsku je draho. Jako všude v západní Evropě. My nejvíc utratily za dopravu. Za vlaky a autobusy. V ceně ubytování jsme měly snídani, přes den jsme jedly různě. V Amsterdamu hranolky za 4 eura, v Keukenhofu párek v rohlíku za 4 eura, jinde bagetu za 3,5 eura, v Utrechtu kuřecí salát se zeleninou za 8 euro, v Haarlemu výše zmiňovaný burger za 12 euro. Nakoukly jsme do prodejny Albert na nádraží v Utrechtu a ceny vyfotily. Původně jsme si daly limit utratit max. 1000Kč/den/os.Tedy za 4 dny co budeme v Holandsku 4.000Kč každá z nás. Do limitu jsme se nevešly. Utratily jsme každá cca 5.000 Kč. Za dopravu, vstupenky, jídlo, nějaké suvenýry a dárky.
Rozhodně doporučujeme mít sebou platební kartu. Na nádraží jde koupit lístek pouze v automatu. Platba kartou nebo mincemi. Papírové bankovky nebral. V jednom autobuse šlo platit jízdenku v hotovosti, v druhém ne. Pouze kartou. V Albertu na nádraží v Utrechtu byly jen samoobslužné pokladny, platba pouze kartou. V jedné restauraci brali karty i hotovost, v druhé naopak jen hotovost. Je těžké se v tom vyznat a trochu nás to omezovalo. Vadilo nám, že si nemůžeme vybrat. Proto doporučujeme určitě kartu a pár eur v bankovkách pro jistotu sebou. Hotovost sebou i do Coffee shopu ! Joint 4 – 8 euro ( 4 euro nejslabší, 8 euro nejsilnější ). Gram na hlavní třídě 15 euro, v bočních uličkách i 8 euro…

CESTA ZPÁTKY

 

Na letiště Schiphol jsme dorazily s kabelkou a příručním zavazadlem. Stejně jako na cestě do Amstru. Letěly jsme s Czech airlines a měly ty nejlevnější letenky. V Praze nás pustily s kabelkou i příručákem a nikdo nám nic neřekl. V Amsterdamu nastal problém. Týpek za přepážkou nás nechtěl pustit. Máme si doplatit 35 euro za kabelku. Že máme povoleno jen jedno zavazadlo. Já měla ve svém příručáku ještě trochu místa a kabelku jsem nasoukala tam. Monika ale měla plný batoh a její neforemná kabelka se jí tam nevešla. Začalo dohadování, přemlouvání apod. Nic nezabralo. Má zaplatit 35 euro na místě nebo pak při nástupu do letadla dokonce 45 euro.
Monika si s tím poradila po svém. Klekla si na zem ( škoda, že jsem jí nenatočila ) a vyloženě nacpala svou kabelku do síťky na zadní straně batohu. Trvalo jí to asi 10 minut a týpek za přepážkou se docela dobře bavil. Nechal ji se s tím trápit, smál se a bylo vidět, jak si užívá, že před ním Móńa klečí a cpe kabelku někam, kde se snad ani nemohla vejít. Vešla se ! Pustil ji a prošlo to i při nástupu do letadla. Nejvíc mě pobavila hláška Moniky : „Je to jen chlap. Musíš se před ním ponížit a být za blbku ! Projde to !“ Měla pravdu. Prošlo 🙂

Díky této cestě jsem poznala novou super kamarádku, s kterou jsme si opravdu sedly a ty čtyři dny si fakt užily. Obě dvě Holandsko všem doporučujeme, budeme rády, když někomu tento článek pomůže v rozhodování, zda se tam podívat !

A nebyla to naše poslední společná cesta! V červnu 2018 jsme se spolu vydaly na Maltu a v únoru 2019 dokonce na exotickou Jamajku!

 

Více našich fotek najdete na Instagramu Monika Chotová Po světě bez cestovky

Díky všem, kdo dočetl až sem 🙂

Jana

Komentáře